Inocenc Brázdil

1915 Kostelany - 1996 Kroměříž

Sochař na restaurátor

Byl synem koňského povozníka a byl z 8 sourozenců.

3.9.1933 obdržel list tovaryšský po 3-letém učení se řemeslu sochařskému.

Kuriozita z jeho vzpomínek:
člen zkušební komise ulomil prstem trn z trnové koruny Krista na kříži, kterého I. Brázdil vytesal z kamene ke zkoušce.

V dalších letech pracoval u různých významných sochařů výtvarníků, např. akad. sochaře Pelikána z Olomouce, akad. sochaře Velimského v Praze.


1.10.1937 - 25.3.1939 - vojenská služba


během 2. světové války byl zaměstnán jako pomocník na statku a ve volném čase vytvářel menší plastiky a díla z kamene,
modeloval podobizny spoluobčanů z hlíny a odléval je do sádry.


Po r.1945 navázal styky s dalšími profesionálními umělci sochaři, pro které realizoval jejich výtvarná díla dle jejich vítězných návrhů - modelů.

Převážně spolupracoval se slovenskými umělci - např. akad. sochař Snopek z Bratislavy, akad. sochař Belohradský z Bratislavy,
lauerát státní ceny Joza Kostka z Bratislavy, lauerát státní ceny národní umělec profesor Vincenc Makovský z Brna, Karol Dubravský z Bánské Bystice.
Pro sochaře prof. Štefunka z Bratislavy realizoval v mramoru plastiku P.O. Hviezdoslava v nadživotní velikosti, umístěná dodnes v Námestove na Slovensku.
Ve spolupráci s akad. sochařem Komárkem z Prahy realizoval plastiku Rudoarmějce pro veřejný památník v Chocni.
V Bratislavě před Slovenskou národní galerií je umístěna socha malíře P.M.Bohúně, jím realizovaná.
V Olomouci v průčelí prvního patra tehdy nových budov lékařské university byly umístěny jím realizované sochy medika a medičky v nadživotní velikosti.
Pro město Bánskou Bystricu realizoval 4m vysoké sousoší Mládí vpřed umístěné nad vchodem tehdy nové školy, dále nadživotní akty Žena s holubicí a Lipové listy.
Ve městě Myjava byla umístěna jím realizovaná nadživotní plastika Slovenského partizána jako veřejný památník.

Realizovaných děl je dle dochované fotodokumentace odhadem kolem stovky...

Věnoval se rovněž restaurování velkých soch - např.
- oprava křídel andělů v nadvoří Kroměřížského zámku
- oprava a restaurace kamenné kašny v Květné zahradě, v Podzámecké zahradě a na Riegrově náměstí v Kroměříži
- oprava sochy sv. Jana Nepomuckého v Tlumačově aj.


v 50. letech se odmítl zúčastnit na pracech stavby Stalinova pomníku na Letné; po události poškození pomníku
neznámými osobami byl 3 dny držen ve vazbě v Pardubicích zřejmě jako potenciální pachatel poškození.


Za účast v akci "Přehlídka prací uměleckých řemeslníků ČSR za období 1968-1970" zahájené 30.6.1971, organizované
Ústředím uměleckých řemesel byl na návrh poroty vyznamenán odměnou (dílo: Hlava spisovatelky Boženy Slánčíkové-Timravy od autora Karola Dubravského).


V roce 1989 podpořil obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze řešeném v TV pořadu Sondy,
za což obdržel 9.3.1989 písemné poděkování od Františka Nepila.

Byl členem Českého fondu výtvarných umělců.

V závěru kariéry se věnoval opravám náboženských církevních soch a Božích muk v okolí Kroměříže a pak tvorbě malých realizací z kamene i ze sádry.